Proč všichni toužíme po magických nocích Káhiry?

Zavřete na malou chvíli oči a přeneste se do srdce tajuplného Egypta 19. století. Je horká saharská noc, vzduchem se line omamná vůně jasmínu, exotického koření a sladkého kouře z vodních dýmek. Sedíte na měkkých hedvábných polštářích v přítmí luxusního šiša baru, kde se mihotá jen světlo svící. Najednou se ozve podmanivý zvuk bubínků a píšťal. Opona se poodhaluje a do místnosti vchází ona.

Tanečnice, jejíž tělo se pohybuje s naprostou lehkostí a hříšnou grácií. Každý záblesk jejích drahokamů na kostýmu, každý hypnotický pohyb jejího bříška a svůdný pohled vás vtahují hlouběji do světa, kde neplatí žádná pravidla – jen čistá vášeň, mystika a krása.

Máte okamžitou touhu sbalit kufry, koupit si jednosměrnou letenku do Egypta a zažít tuhle pohádku tisíce a jedné noci na vlastní kůži, že?

Vůbec se vám nedivím. Pojďme se podívat, jak této magické orientální horečce podlehl celý svět.

Horečka, která pobláznila celou Evropu

Tento silný příběh lásky a touhy se začal psát ve chvíli, kdy do Egypta dorazil Napoleon Bonaparte se svou obrovskou výpravou badatelů, malířů a spisovatelů (1769–1821). Tito muži, zvyklí na upjatou a chladnou evropskou morálku, zůstali před místními umělkyněmi doslova stát s otevřenými ústy.

Egypťanky tančily s takovými vábivými pohyby, že evropští návštěvníci okamžitě ztratili hlavu. Domů do Francie, Anglie a dalších zemí pak posílali dopisy a deníky plné horkokrevných popisů. Evropa okamžitě vzplanula. O ničem jiném se nemluvilo – všichni chtěli spatřit ty mýtické, smyslné krásky, které svým tancem dokázaly uhranout i ty nejmocnější muže.

Uhranuty byly dokonce i samotné západní ženy. Ty, které měly to štěstí a Orient navštívily, o něm pak vyprávěly s neuvěřitelnou vášní. Tanec pro ně znamenal absolutní vrchol ženského umění, mystiky a hluboké oslavy těla, kterému toužily porozumět.

Krása zachycená štětcem a objektivem

Evropští malíři a romantičtí umělci udělali maximum pro to, aby tuto nádhernou fantazii přenesli i k těm, kteří do Egypta jet nemohli. Jejich obrazy byly plné luxusu, sentimentu a dokonale nablýskané estetiky. Na plátnech zářily polonahé, dechberoucí ženy v exotických kostýmech, luxusních orientálnich látkach, nebo jenom sotva zahalujících hedvábích. Každý detail vyzařoval touhu, jemný erotismus a noblesu.

Když v roce 1826 spatřila světlo světa fotografie, touha lidí po tomto snovém světě ještě zesílila. Fotografické ateliéry chrlily nádherné snímky fantasticky vystajlovaných modelek v těch nejkrásnějších orientálních oděvech. Lidé si tyto obrázky kupovali, věšeli do svých pokojů a snili o tom, že jednou sami vstoupí do tohoto světa, kde je každý tanec magickým rituálem.

A co teprve, když o mnoho let později přišel Hollywood! Filmaři dali světu ikonické filmy plné písku, přepychových sultánských paláců a odhalených bříšek v třpytivých dvoudílných podprsenkách. Byla to podívaná tak dokonalá a lákavá na oko, že ji lidé hltali jako tu nejlepší telenovelu a brali ji jako absolutní fakt a realitu. Dokonce i slavné egyptské tanečnice z pozdější Zlaté éry byly touto hollywoodskou estetikou tak okouzlené, že tyto dvoudílné kostýmy samy nadšeně zařadily do svého repertoáru!

Jenže... co když bylo všechno úplně jinak?

Jaká byla skutečná realita egyptských ulic, postavení žen a život tanečnice?

Nečti dál a ani nechoď na další článek a zůstaň si ve svých krasných, leč falešných představách pokud chceš, je to v pořádku.

Jak krutě se realita lišila od našich divokých západních fantazií, si povíme až v příštím článku! Pro dnešek si ještě chvíli užívejme ten sladký, jasmínový sen...

Zasněly jste se při čtení? Která část orientální fantazie vás láká nejvíc? Dejte mi vědět do komentářů na sítich a nezapomeňte článek sdílet!